sobota 26. března 2016

Recenze legíny FAKE - protože mám Velikonoce a můžu si za to sama


Čtyři volné velikonoční dny jsem rozplánovala do nejmenšího detailu. Chystala jsem se být superproduktivní. Soustředěně pracovat. Dohnat resty a připravit se na další povinnosti.
A tak to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem veškeré podklady pro práci zapomněla v laborce. Nebyl by až takový problém, si tam dojet, kdyby se ovšem naše laborka nedávno nepřestěhovala. Vznikla tak situace, kdy já bydlím těsně za Prahou a pracuju těsně za Prahou - ovšem na opačném konci. A představa, že pojedu dvě hodiny, vezmu si papíry a pak se budu zase dvě hodiny vracet....

Ani náhodou!

Takže mám Velikonoce. A dělám si co chci :). Mimo jiné píšu o věcech, co mě v poslední době nadchly - jako třeba crossoverové legíny značky Fake.

Fotky převzaty z facebooku Fake

neděle 20. března 2016

Jedna sada kamenů stojí čtvrt milionu, ale jinak žádný důvod ke stresu (Poprvé na curlingu ;) )


Už delší dobu jsem měla pocit, že chci něco napsat. Totiž, ne že bych něco nepsala. Rozepsala jsem seriózní článek o kofeinu, ke kterému jsem se snažila (pořád snažím :D) najít relevantní a odborné zdroje, což mi docela trvá... Tím spíš, když bych měla procházet spíš publikace relevantní k mojí práci a studiu :). A tak se z článku o kofeinu stal takový Damoklův meč visící mi nad hlavou společně s hromadou jiných nedodělků. 

Nakonec jsem stres z toho, že Už bys to mohla dodělat, Karolíno! překonala odložením kofeinu na neurčito a napsáním prvního co mě zrovna napadlo a na co jsem měla chuť: 
Jak jsem poprvé v životě hrála curling. 
Navíc je tu nepopiratelný přínos pro internet. Pro všechny, kdo budou v budoucnu stejně jako já usilovně googlit nejen klíčovou otázku: "Co si vzít na sebe?" ;).


úterý 19. ledna 2016

Sicílie čtená podruhé: Soutěska řeky Alcantara a Syrakusy (reprezentované pouze kašnou se znepokojivým příběhem)


Uznávám, že leden možná není nejpříhodnější doba na report z letní dovolené. Ale na druhou stranu, příhodnější chvíle už nastane asi jen těžko. A tak mám pocit, že bych měla svojí Sicilskou sérii dokončit dřív, než z ní zůstane jen pár nejsilnějších vzpomínek a letmá myšlenka, že fotky jsem asi kdysi měla, ale od té doby jsem si pořídila nový počítač....
Dokončit snad ani ne tak pro potenciálního čtenáře, jako spíš pro sebe :).


neděle 10. ledna 2016

Zahaž mě hlínou a napiš mi na hrob CrossFit

Navezla mě do toho Jana. Na konci léta zjistila, že má Reebok v Praze na Letné venkovní tělocvičnu s cvičením zadarmo a navrhla, jestli tam nezajdeme vyzkoušet nějakou lekci spolu. Konkrétně ji zaujala nabídka tanečních lekcí, ve které bylo snad dvacet různých stylů tance. 
Ukázala jsem jí své dva taneční pohyby a usoudily jsme, že to asi nebude ten nejlepší nápad. A tak nám do očí padl CrossFit for begginers.

CrossFit jsem nikdy nedělala a ani to není tak, že bych se chystala začít. Objektivní důvody jsou, že je to na mě moc těžké, časové náročné a drahé. Subjektivní důvod je, že teď mám trilion věcí, které mě baví a posouvají zas o kousek dál. A tak mám to štěstí, že nemusím pátrat po alternativách :).
Ale je to sport, jehož idea se mi líbí. Připadá mi, že člověk buduje tělo které je k něčemu. Není nejhubenější, nemá největší svaly, ale zato má určitou všestrannost. Jsou to svaly, které člověk může doopravdy použít. 
A možnost vyzkoušet si ho mě lákala i tím, že jde zas o něco nového.


neděle 3. ledna 2016

Novoroční předsevzetí (protože tentokrát to určitě vyjde ;) )


Ano i já jsem se už několikrát přesvědčila, že od pondělí nezačnu jíst zdravě, dávat pozor ve škole nebo mít nedej bože pořádek ve věcech. (A nezaspávat! A pravidelně cvičit! A chodit brzo spát! A chodit na přednášky! A neprojevovat přílišné nadšení z růžových věcí na veřejnosti! A odepisovat včas na emaily! A chodit k zubaři! A asi bych se nad sebou měla vážně zamyslet!;) )
Jenže první leden k "novým začátkům" tak nějak svádí. A tak jsem válení se na gauči u pohádek a rodinné sešlosti i letos doplnila usilovným plánováním, co všechno příští rok změním (a dřív než prvního samozřejmě nezačnu... protože to má být přece od prvního :D).

A protože všechno se daří lépe, když člověk začne něčím co mu jde dobře - začala jsem nakupováním :). Pod záminkou plánování a motivace jsem si objednala česko-slovenský Fitness diár. Nad způsobem komunikace knihkupectví jsem se docela zasmála: Eshop vyjádřil radost, že již brzy budu moct zabořit nos do své nové voňavé knížky, ujistil mě, že vánoční skřítci již pilně pracují na dodání mé objednávky a pro případ, že bych si přála stav objednávky sledovat mi poskytl "magické tlačítko" :).

Ježíšek přinesl inteligentní telefon s daty a všemi těmi vymoženostmi, které jste všichni používali již pár let :). Už mám staženo vše, co potřebuji: messenger, jewels (takovou tu hru) a běžeckou aplikaci ;).

neděle 23. srpna 2015

Sicílie čtená poprvé (Katánie a údolí řeky Ciane + Návod jak se zachránit před lávou, pokud ovšem máte k dispozici hrobku svaté Agáty)


Shoutout tohoto týdne jednoznačně patří Káji sestře. Rodinná dovolená byla totiž plánovaná na květen, kdy jsem se nemohla zúčastnit kvůli státnicím. Díky chabému prospěchu mé sestry v matematice ale odjezd v průběhu školního roku nepřipadal do úvahy, dovolená se musela přebookovat na červenec a já se tak octla na Sicílii.
Let´s hear it for Betty!
Bydleli jsme v Katánii. Mezi historiky nepanuje shoda, jestli název města znamená hrbolatá země anebo ostrý nůž na stahování kůže. Hned druhá věta v průvodci o Katánii zní, že jde o málo opěvované město. Text pokračuje popisem, že jde o město hlučné, chaotické, ošumělé a obklopené šerednou zástavbou. Skutečně nejde o místo, které by si hrálo na malebnost a je to asi nejšpinavější město jaké jsem kdy viděla (a to do toho počítám i Smíchov). Ale na druhou stranu Katánii nahrává přítomnost letiště, blízkost podstatně hezčích míst, výhled na Etnu a koneckonců i ty pláže :). 
Snažila jsem se fotit, ale měla jsem na to k dispozici pouze tablet s přesvícenou obrazovkou, takže jsem v 90% případů vůbec neviděla co zabírám. Důkazem budiž, že jsem si jednou vůbec nevšimla, že jsem se překlikla a fotím v módu kaleidoskop…

sobota 15. srpna 2015

Jak jsem rychlá? Nejsem.

Po delší době probouzím blog ze spánku. Vrátila jsem se z "cestovní" části letošního léta a pozvolna se zabydlela v pracovní části, která ovšem taky není k zahození :). A tak trávím dny v laboratoři, kde kromě pipetování trávím čas velebením klimatizace (kterou mimochodem kolega pravidelně nastavuje na 25 stupňů, protože četl, že je to nejlepší teplota na to, aby člověk chodil nahý a pořád se nevzdává naděje, že se tím někdo začne řídit :D) a večer se pomalu rozhýbávám poté, co mě studijní povinnosti načas donutily ke "kancelářskému způsobu života" ale i po spíše poznávací dovolené a tak. Hrozně si užívám, že mám zase čas na pohyb, ale i se ve mě probudila nějaká soudnost, že bych to neměla úplně přestřelit. A tak zatím chodím občas běhat a pár večerů v týdnu si užívám na koupališti. 

Z ospalého poklidného prázdninového tempa mě ale probrala reklama, která na mě vyskočila na facebooku, aby mě vyzvala k uběhnutí mé nejrychlejší míle na závodě konajícím se 30. srpna v rámci Nike Speed Weeku. A tak myšlenky na to, jak krásně vypadá les při západu slunce musely chtě nechtě ustoupit tomu, že chci být dobrá.

Napsala jsem tedy Simče, že jdeme běžet svojí nejrychlejší míli. Odpověděla mi pár ošklivých věcí. Pak, že se tedy taky přihlásila. A ještě nějaké ošklivé věci. Simča totiž umí hodně dobře skrývat, jakou má vlastně z těch mých nápadů ve skutečnosti radost ;).

fotka je normálně ukradená facebooku, poněvadž já jsem hrozně amorální: https://www.facebook.com/groups/praguerunners/?fref=ts

středa 1. července 2015

Jak mi měřili procento tuku. Zbytek příspěvku nazvu "Instadeníčkem", protože mi ještě nikdo nevysvětlil, že na to si člověk musí nejdřív založit Instagram :)


Sice nemám Instagram, ale ten název mi nahrává. Jinak by to byl asi kompilát, střípky posledních několika týdnů. Na druhou stranu je ale i solidním klamáním, protože i když jsou tu obrázky, stejně jsem se neskutečně vykecávám :D...

Nechat si změřit "složení" mě lákalo delší dobu. Jediným důvodem byla ovšem obyčejná zvědavost, a tak mi připadalo jako nesmysl za něco takového platit a akce zadarmo jsem systematicky promeškávala. Tyhle věci by tedy snad měly umět říct i váhy v některých lékárnách, ale to nevím jistě, protože mi vždycky připadalo divné někam vejít a začít se tam vážit :D. Nakonec jsem se přichomítla k promo akci užaninevímjakého fitness centra a nechala si změřit procento tuku, svalů a především si nechala doporučit nabrání svalové hmoty :D.


Shoutout pro Zdendu za důvěru do mě vloženou! :D

čtvrtek 11. června 2015

Hádám, že tohle je jeden z těch příspěvků "Ze života" :)

Za hlasitého zaklínání se, že pokud mi to tentokrát projde, už nikdy, nikdy, nikdy nebudu dělat nic na poslední chvíli, se učím na státnice. Nemám tak pomyšlení na nic jiného než školu... A protože snad ani nejsem schopná psát o ničem jiném a protože nevidím jediný důvod, proč bych měla být jediná kdo myslí na mojí školu, předkládám pár střípků ze života na Přírodovědecké fakultě. Vítejte tedy do světa, kde je běžné poptávat na facebooku zvířecí kostry, a kde jste profesory nahlíženi jako sáčky s krví: "Jen trochu odebrat a na něco otestovat!"


zdroj: https://www.facebook.com/trust.biologist

úterý 2. června 2015

Převážně fotopříspěvek o funkčních věcech, které jsou podle mě funkční. Jako takový pochopitelně obsahuje filosofický koutek a konspirační teorii.


V životě člověk podle mě musí počítat se dvěma možnostmi: 

1) Zítra tě třeba srazí autobus. Žiješ jen jednou. Užij den, jako by byl poslední.
2) Dožiješ se osmdesáti a na smrtelné posteli se ohlédneš za svým životem: "Co tu po mě zůstalo?" "Co jsem v životě dokázal?"

Člověk pak v životě balancuje mezi oběma těmito možnostmi a snaží se najít způsob jak žít, aby nehrozilo, že bude litovat... Tedy - většina lidí. Já osobně jsem se při volbě životní strategie rozhodla vyřešit tento problém elegantně a mít plán pro každou alternativu zvlášť:

Pracovat, jako bych měla něco budovat do osmdesátky, a utrácet peníze za oblečení, jako by byl dnešek posledním dnem. :) ;)


sobota 23. května 2015

O přihlášení na první závody (Běh pro paraple). Pozorný čtenář se dozví také to, že jsem byla cool, předtím, než to bylo cool :)


Konečně jsem našla chvilku sednout a něco zase sepsat :). Poslední týden byl totiž ve znamení příprav prezentace na obhajobu bakalářky, a to přípravy dlouhé a intenzivní, poněvadž jako acosiál sociofob mám sklony začít se dusit už jen při představě všech těch cizích lidí, co tam budou sedět. Já vím. Jsem divná. A tak jsem ustavičně předělávala slajdy a přeříkávala monitoru, že Dobré odpoledne, já se jmenuji Kája a ráda bych Vám představila...

Dlužno dodat, že do obhajoby ještě nějaký ten týden zbývá. Včera jsem ale měla cvičnou v laborce, tak jsem trénovala s předstihem. A včera se ze sebe zaradovala, že alespoň před lidmi se kterými se už pomalu rok vídám denodenně, konečně nemám trému... 
Ale při tom radování, jsem si přeci jen představila, jak se mi nad hlavou objevila bublina s nápisem "O rok později...".

Shoutout pro mojí školitelku!

sobota 16. května 2015

O mých běžeckých začátcích aneb jak jsem se stala živoucím důkazem, že všechno je možné. Stačí, když vám nedojde, do čeho vlastně jdete ;). 


Když jsem loni v létě odjela do Německa na 6 týdenní stáž, byla jsem v mentálním rozpoložení, kdy už jsem tak nějak (říkejme tomu třeba šestý smysl), tušila, že sport a obecně pohyb nemusí být ta nejhorší věc pod sluncem. Pořád to ale byl víceméně jen koncept a nemohu tvrdit, že bych nějak intenzivně pracovala na jeho ověření.

V souvislosti s Německem jsem si vybrala svou dávku zázraků asi tak na 10 let dopředu. Prvním bylo to, že mě vůbec přijali, druhým pak ta nejbáječnější spolubydlící na světě. Byla z Polska, jmenovala se taky Karolína (zakrátko se pro nás vžilo souhrnné anglické označení Karolínas), neustále pozitivně naladěná a také sportovkyně, která se v Taekwondu nominovala na olympiádu. Karolína mi hned první den řekla, že ráda každé ráno běhá a jestli se nechci přidat. Já jsem si v tu chvíli matně vybavila, že jsem kdysi možná před lety někam běžela, a že to bylo tenkrát celkem fajn, a tak jsem nadšeně souhlasila…

Relativně pěkná fotka Maintzu. Z návštěvy města plyne ponaučení, že vybombardování městům nesvědčí.

sobota 9. května 2015

Nike+ Training Studio Praha (aneb první příspěvek na blogu :) )


Na měsíční projekt Niku #zalepsija neboli Nike+ training studio jsem narazila náhodou na Facebooku. (Nebo to byla placená reklama? Jejda :D). Upoutávka hlásala: 
Do Prahy přijelo Nike+ Training Studio! Tak na nic nečekej a přijď si vyzkoušet některou z více jak 200 lekcí. Povedou tě zkušení trenéři, díky kterým dosáhneš skutečného zlepšení.“
Začala jsem o projektu hledat něco víc (tak například jakých lekcí)… Ovšem nenašla jsem vůbec nic :D. V tu chvíli jsem se zrovna odhodlávala znovu začít něco dělat poté, co mě bakalářka nemilosrdně na pár týdnu přilepila ke stolu. Usoudila jsem, že „potřebuju nějakou vzpruhu“, a tak jsem se zaregistrovala a čekala na další informace…
Ty přišly celkem záhy, protože projekt měl už už začít – a byly to informace, které se mi náramně líbily – fotka lodi :).

zdroj: https://www.facebook.com/NikeWomenCZSK?fref=ts


To mě naprosto nadchlo a od té chvíle jsem se neskutečně těšila, aniž bych věděla na co :D. Po čase přišel i rozpis tréninků a zároveň zklamání, protože první týden byl celý obsazený. Lekce jsou vypisovány vždy na pár dní dopředu a nové termíny se objevují v náhodných časech, (člověk nikdy neví kdy se objeví nová místa). Na druhý týden se mi podařilo obsadit lekci v úterý a čtvrtek a naučila jsem se i v práci neustále aktualizovat prohlížeč (hlavně nenápadně), takže na na třetí týden mám místa hned tři. (Asi by se dalo sehnat i víc, ale lekce v 7 ráno z principu přehlížím :D ). Každopádně se snažím využít možnost cvičit s nikem na maximum :).