Hádám, že tohle je jeden z těch příspěvků "Ze života" :)

Za hlasitého zaklínání se, že pokud mi to tentokrát projde, už nikdy, nikdy, nikdy nebudu dělat nic na poslední chvíli, se učím na státnice. Nemám tak pomyšlení na nic jiného než školu... A protože snad ani nejsem schopná psát o ničem jiném a protože nevidím jediný důvod, proč bych měla být jediná kdo myslí na mojí školu, předkládám pár střípků ze života na Přírodovědecké fakultě. Vítejte tedy do světa, kde je běžné poptávat na facebooku zvířecí kostry, a kde jste profesory nahlíženi jako sáčky s krví: "Jen trochu odebrat a na něco otestovat!"

zdroj: https://www.facebook.com/trust.biologist

Převážně fotopříspěvek o funkčních věcech, které jsou podle mě funkční. Jako takový pochopitelně obsahuje filosofický koutek a konspirační teorii.

V životě člověk podle mě musí počítat se dvěma možnostmi: 

1) Zítra tě třeba srazí autobus. Žiješ jen jednou. Užij den, jako by byl poslední.

2) Dožiješ se osmdesáti a na smrtelné posteli se ohlédneš za svým životem: "Co tu po mě zůstalo?" "Co jsem v životě dokázal?"

Člověk pak v životě balancuje mezi oběma těmito možnostmi a snaží se najít způsob jak žít, aby nehrozilo, že bude litovat... Tedy - většina lidí. Já osobně jsem se při volbě životní strategie rozhodla vyřešit tento problém elegantně a mít plán pro každou alternativu zvlášť:

Pracovat, jako bych měla něco budovat do osmdesátky, a utrácet peníze za oblečení, jako by byl dnešek posledním dnem. :) ;)