Karol Kája

Jak jsem rychlá? Nejsem.

Po delší době probouzím blog ze spánku. Vrátila jsem se z "cestovní" části letošního léta a pozvolna se zabydlela v pracovní části, která ovšem taky není k zahození :). A tak trávím dny v laboratoři, kde kromě pipetování trávím čas velebením klimatizace (kterou mimochodem kolega pravidelně nastavuje na 25 stupňů, protože četl, že je to nejlepší teplota na to, aby člověk chodil nahý a pořád se nevzdává naděje, že se tím někdo začne řídit :D) a večer se pomalu rozhýbávám poté, co mě studijní povinnosti načas donutily ke "kancelářskému způsobu života" ale i po spíše poznávací dovolené a tak. Hrozně si užívám, že mám zase čas na pohyb, ale i se ve mě probudila nějaká soudnost, že bych to neměla úplně přestřelit. A tak zatím chodím občas běhat a pár večerů v týdnu si užívám na koupališti. 

Z ospalého poklidného prázdninového tempa mě ale probrala reklama, která na mě vyskočila na facebooku, aby mě vyzvala k uběhnutí mé nejrychlejší míle na závodě konajícím se 30. srpna v rámci Nike Speed Weeku. A tak myšlenky na to, jak krásně vypadá les při západu slunce musely chtě nechtě ustoupit tomu, že chci být dobrá.

Napsala jsem tedy Simče, že jdeme běžet svojí nejrychlejší míli. Odpověděla mi pár ošklivých věcí. Pak, že se tedy taky přihlásila. A ještě nějaké ošklivé věci. Simča totiž umí hodně dobře skrývat, jakou má vlastně z těch mých nápadů ve skutečnosti radost ;).

fotka je normálně ukradená facebooku, poněvadž já jsem hrozně amorální: https://www.facebook.com/groups/praguerunners/?fref=ts

V rámci přípravy jsem se rozhodla zkusit nějaký trénink s Nike+ Run Clubem - nike pořádá v Praze asi dvakrát nebo třikrát týdně výběhy s jejich trenéry. Měla jsem strašnou chuť to vyzkoušet už asi od května, kdy jsem se o této možnosti dozvěděla, ale v tu chvíli zrovna probíhaly i tréninky NTC zadarmo, které byly časově omezené, a tak jsem běhání odložila ze strategických důvodů. Běžecké tréninky jsou také zdarma a já si od nich slibovala dvě věci. Za prvé, že se dozvím něco o technice běhu - jak správně dopadat, aby se neničily klouby a tak. A pak, že mě přinutí trochu zrychlit. Já si totiž hrozně užívám, když si můžu jen tak na pohodu někam běžet. Jakmile po sobě ale chci vyvinout aspoň minimální rychlost, nastává tvrdý boj s mým pomalým já.

První trénink na který jdu je v pondělí tři týdny před závodem. Tento je zrovna jenom pro holky. Díky panujícím tropům ze mě pot leje už po cestě do Stromovky a já přemýšlím, jestli jsem se dočista zbláznila. Kolem sedmé už ale naštěstí začala být zvládnutelná teplota a já bez výmluvy.

Jak jsem si mohla přečíst už při přihlašování, tento týden byl věnován vytrvalosti. Nemůžu tedy říct, že mě nikdo nevaroval... Mohly jsme si vybrat jednu ze 3 tras. První oznámená měla měřit 12 kilometrů a druhá 10. Uvážíme-li, že tolik jsem v životě neuběhla, říct, že jsem začala trošku panikařit, by bylo příliš laskavé. Veškeré své naděje jsem upínala k poslední možnosti. 7 až 8 kilometrů. Dobře Kájo, to jsi už uběhla, říkám si. Jenže Kája si nemůže odpustit upozornění, že jsem to uběhla jednou.

focení společné fotky před tréninkem = děkuju, děkuju, děkuju! :D https://www.facebook.com/groups/praguerunners/?fref=ts

Nakonec to ale nebylo tak zlé. I když to tak asi chvílemi nevypadalo :D. Celou dobu jsem se držela na konci skupiny, a protože se při běhu zbarvuji do sytého odstínu rudé, trenér pravidelně čekal, aby se mě zeptal, jestli jsem v pořádku. Byla jsem, ale myslím, že mi to moc nevěřil :D.

Na jednu stranu asi ještě nikdy nebylo o posledním místě rozhodnuto s takovým přehledem. Na druhou stranu jsem měla bezkonkurenčně největší radost, že už můžu zastavit a nemusím nikam běžet :).

Během protahování se mi hlavou honily kacířské myšlenky, že ze čtvrtečního tréninku bych se mohla odhlásit, beztak budu zničená. Spíš protáhnu svaly v bazénu a poležím si s knížkou na sluníčku. Ale jak nohy přestávaly být tak těžké, postupně jsem na bazén zapomněla. (A taky proto, že mi řekli, že za každou účast můžu sbírat razítka. A za razítka vyhrát cenu. A ano, jsem soutěživá a okamžitě jsem k životu začala potřebovat razítka :D! Ale dobré pocity po doběhnutí a chuť si to zopakovat byly při rozhodování samozřejmě hned na druhém místě! :D )

PS: Tentokrát to tedy bylo bez techniky, ale něco mi říká, že se ještě dočkám ;)