neděle 20. března 2016

Jedna sada kamenů stojí čtvrt milionu, ale jinak žádný důvod ke stresu (Poprvé na curlingu ;) )


Už delší dobu jsem měla pocit, že chci něco napsat. Totiž, ne že bych něco nepsala. Rozepsala jsem seriózní článek o kofeinu, ke kterému jsem se snažila (pořád snažím :D) najít relevantní a odborné zdroje, což mi docela trvá... Tím spíš, když bych měla procházet spíš publikace relevantní k mojí práci a studiu :). A tak se z článku o kofeinu stal takový Damoklův meč visící mi nad hlavou společně s hromadou jiných nedodělků. 

Nakonec jsem stres z toho, že Už bys to mohla dodělat, Karolíno! překonala odložením kofeinu na neurčito a napsáním prvního co mě zrovna napadlo a na co jsem měla chuť: 
Jak jsem poprvé v životě hrála curling. 
Navíc je tu nepopiratelný přínos pro internet. Pro všechny, kdo budou v budoucnu stejně jako já usilovně googlit nejen klíčovou otázku: "Co si vzít na sebe?" ;).


Donedávna curling do mého života zasáhl pouze dvakrát. Poprvé, když tento sport tatínek zaujatě sledoval v televizi a já se tomu podivovala a podruhé, když jsem zjistila, že máme na Přírodovědě curlingový tým, a já se tomu podivovala.

Protože tátovi se curling líbí, dostal k Vánocům poukaz na jeho vyzkoušení v curlingové hale Roztyly. Když ho maminka pořizovala, představovala si, že se do haly vypraví s nějakými kamarády. Ten se ovšem rozhodl pojmout to jako akci pro naší a tetinu rodinu - tedy 8 lidí, kteří i bowling můžou hrát pouze s molitanovými zarážkami ve žlábcích :). A tak jsem se k curlingu dostala já. 
V rámci přípravy jsem využila svých přírodovědných kontaktů a získala nějaké typy od profíka: 
"Nic si z toho nedělejte, když se netrefíte, protože stejně nemáte šanci.
A taky: 
"Kamenu se při hodu musí udělit rotace, protože jinak se začne točit nekontrolovaně sám a vybočí z dráhy hodu."
První radu jsem vesele sdílela s celou rodinou, ale druhou si nechala jako know how pro sebe, protože ještě nebylo jisté, jak budou rozděleny týmy! To byla asi jediná příprava, kterou jsme podnikli a myslím, že žádná velká příprava není potřeba :).

S sebou: Čisté boty. Vážně to hlídají a i když jsme, myslím, boty vydrhli poctivě, stejně nám všem vydloubávali z podrážky alespoň jeden zapomenutý kamínek. Nám by sice trochu podrápaná dráha nevadila, ale pro závodní hráče, kteří propočítávají dráhu kamene na centimetry by to byl problém. Nemluvě o tom, že úprava plochy taky něco stojí.
Oblečení sportovní, nějaké legíny nebo sportovní kalhoty a nějakou teplejší mikinu nebo svetr. V hale jsou 4 až 8 stupňů Celsia a v okolních drahách měli někteří návštěvníci zimní bundy, ale to se mi zdá zbytečné. Člověk se dost hýbe a zahřeje :).


Na ledové ploše jsme měli zaplacené dvě hodiny a celou dobu nám byl k dispozici trenér. První půl hodinu nám ukazoval co a jak a vysvětlil pravidla. Všichni jsme si vyzkoušeli házet kameny a zametat. Pak už jen postával u kraje dráhy, občas poradil kdy zametat a kdy ne a myslím, že hlavně hlídal, abychom nic nepoškodili :). 
Zbylých 90 minut jsme už hráli vlastní hru. Ve zkratce: Dva týmy po čtyřech proti sobě, snaha trefit kámen co nejblíž středu kruhu, zametáním před kamenem se zrychluje jeho pohyb.

Házení kamene: Záhy jsme rezignovali na nějaké komplikovanější a profesionálnější techniky a prostě jsme kámen roztlačili po ledu a pustili ho. Pro začátečníky je to asi nejlepší technika. Navzdory původním obavám kameny dobrovolně jezdily rovně a nesrážely hráče ve vedlejších drahách a šlo tak hlavně o to, vychytat množství síly aby člověk nepřestřelil hrací pole nebo naopak nehodil kámen moc slabě.
Přesnému míření aktivních curlerů hráčů jsme se sice nemohli ani přiblížit, ale ke štěstí nám bohatě stačilo když se kámen aspoň trochu dotýkal modrého kruhu. V žádném kole se nám nestalo, že by žádný tým neuhrál ani bod :).

Zametání: Překvapilo mě, že hráči zametají nejen před vlastním kamenem, aby dojel až ke kruhům, ale kapitán může v oblasti kruhů zametat i před kamenem nepřátel, aby ho zrychlil a ten tak přejel bodovanou oblast. Evil! Evil!
Zametání je část, která z toho dělá fyzicky náročný sport na fyzičku. Nejde jen o to šoupat před kamenem koštětem, ale i na to koště pořádně zatlačit a dělat spíš kratší pohyby. Kvalitním zametáním by se dráha kamene měla dát prodloužit až o metr. 
I když jsme zametali ze všech sil, upřímně myslím, že se nám do toho nepodařilo dát dost síly, abychom kámen aspoň trochu ovlivnili :D. 

Nejdůležitější informace: Můj tým vyhrál ;)



Cena: Není to nejlevnější záležitost. Nejsem si teď stoprocentně jistá, jak to přesně vyšlo a na stránkách arény ceník chybí, ale myslím, že pro osm lidí na dvě hodiny to stálo něco přes 5 000. V ceně je pronájem dráhy a vybavení i (povinná) přítomnost trenéra.

Závěr: Rozhodně bylo fajn si to vyzkoušet. V reálu je to daleko zábavnější než v televizi :). Myslím, že jsme se bavili všichni od rodičů po devítileté bratrance.
Dvě hodiny jsou ideální čas. Je dost času trochu se seznámit s vybavením i si dostatečně zahrát. 

Jak už jsem naznačila, nejsme na tom s podobnými sporty úplně nejlépe. Ale i když nejsme zrovna sportovní talenti pořád jsme si užili dobrou hru :).

Na druhou stranu, i když bylo fajn si to zkusit, ale jít znovu bych nepotřebovala. Tak moc mě to nestrhlo :).

PS: Bohužel nás nenapadlo fotit :/. Tak jsem si aspoň po hře přes vitrínu v baru vyfotila cizí lidi :D.



Žádné komentáře:

Okomentovat