Jedna sada kamenů stojí čtvrt milionu, ale jinak žádný důvod ke stresu (Poprvé na curlingu ;) )
Už delší dobu jsem měla pocit, že chci něco napsat. Totiž, ne že bych něco nepsala. Rozepsala jsem seriózní článek o kofeinu, ke kterému jsem se snažila (pořád snažím :D) najít relevantní a odborné zdroje, což mi docela trvá... Tím spíš, když bych měla procházet spíš publikace relevantní k mojí práci a studiu :). A tak se z článku o kofeinu stal takový Damoklův meč visící mi nad hlavou společně s hromadou jiných nedodělků.
Nakonec jsem stres z toho, že Už bys to mohla dodělat, Karolíno! překonala odložením kofeinu na neurčito a napsáním prvního co mě zrovna napadlo a na co jsem měla chuť:
Jak jsem poprvé v životě hrála curling.
Navíc je tu nepopiratelný přínos pro internet. Pro všechny, kdo budou v budoucnu stejně jako já usilovně googlit nejen klíčovou otázku: "Co si vzít na sebe?" ;).
Donedávna curling do mého života zasáhl pouze dvakrát. Poprvé, když tento sport tatínek zaujatě sledoval v televizi a já se tomu podivovala a podruhé, když jsem zjistila, že máme na Přírodovědě curlingový tým, a já se tomu podivovala.
Protože tátovi se curling líbí, dostal k Vánocům poukaz na jeho vyzkoušení v curlingové hale Roztyly. Když ho maminka pořizovala, představovala si, že se do haly vypraví s nějakými kamarády. Ten se ovšem rozhodl pojmout to jako akci pro naší a tetinu rodinu - tedy 8 lidí, kteří i bowling můžou hrát pouze s molitanovými zarážkami ve žlábcích :). A tak jsem se k curlingu dostala já.
V rámci přípravy jsem využila svých přírodovědných kontaktů a získala nějaké typy od profíka:
"Nic si z toho nedělejte, když se netrefíte, protože stejně nemáte šanci."
A taky:
"Kamenu se při hodu musí udělit rotace, protože jinak se začne točit nekontrolovaně sám a vybočí z dráhy hodu."
První radu jsem vesele sdílela s celou rodinou, ale druhou si nechala jako know how pro sebe, protože ještě nebylo jisté, jak budou rozděleny týmy! To byla asi jediná příprava, kterou jsme podnikli a myslím, že žádná velká příprava není potřeba :).
S sebou: Čisté boty. Vážně to hlídají a i když jsme, myslím, boty vydrhli poctivě, stejně nám všem vydloubávali z podrážky alespoň jeden zapomenutý kamínek. Nám by sice trochu podrápaná dráha nevadila, ale pro závodní hráče, kteří propočítávají dráhu kamene na centimetry by to byl problém. Nemluvě o tom, že úprava plochy taky něco stojí.
Oblečení sportovní, nějaké legíny nebo sportovní kalhoty a nějakou teplejší mikinu nebo svetr. V hale jsou 4 až 8 stupňů Celsia a v okolních drahách měli někteří návštěvníci zimní bundy, ale to se mi zdá zbytečné. Člověk se dost hýbe a zahřeje :).
Na ledové ploše jsme měli zaplacené dvě hodiny a celou dobu nám byl k dispozici trenér. První půl hodinu nám ukazoval co a jak a vysvětlil pravidla. Všichni jsme si vyzkoušeli házet kameny a zametat. Pak už jen postával u kraje dráhy, občas poradil kdy zametat a kdy ne a myslím, že hlavně hlídal, abychom nic nepoškodili :).
Zbylých 90 minut jsme už hráli vlastní hru. Ve zkratce: Dva týmy po čtyřech proti sobě, snaha trefit kámen co nejblíž středu kruhu, zametáním před kamenem se zrychluje jeho pohyb.
Házení kamene: Záhy jsme rezignovali na nějaké komplikovanější a profesionálnější techniky a prostě jsme kámen roztlačili po ledu a pustili ho. Pro začátečníky je to asi nejlepší technika. Navzdory původním obavám kameny dobrovolně jezdily rovně
Přesnému míření aktivních
Zametání: Překvapilo mě, že hráči zametají nejen před vlastním kamenem, aby dojel až ke kruhům, ale kapitán může v oblasti kruhů zametat i před kamenem nepřátel, aby ho zrychlil a ten tak přejel bodovanou oblast. Evil! Evil!
Zametání je část, která z toho dělá fyzicky náročný sport na fyzičku. Nejde jen o to šoupat před kamenem koštětem, ale i na to koště pořádně zatlačit a dělat spíš kratší pohyby. Kvalitním zametáním by se dráha kamene měla dát prodloužit až o metr.
I když jsme zametali ze všech sil, upřímně myslím, že se nám do toho nepodařilo dát dost síly, abychom kámen aspoň trochu ovlivnili :D.
Nejdůležitější informace: Můj tým vyhrál ;)
Závěr: Rozhodně bylo fajn si to vyzkoušet. V reálu je to daleko zábavnější než v televizi :). Myslím, že jsme se bavili všichni od rodičů po devítileté bratrance.
Dvě hodiny jsou ideální čas. Je dost času trochu se seznámit s vybavením i si dostatečně zahrát.
Jak už jsem naznačila, nejsme na tom s podobnými sporty úplně nejlépe. Ale i když nejsme zrovna sportovní talenti pořád jsme si užili dobrou hru :).
Na druhou stranu, i když bylo fajn si to zkusit, ale jít znovu bych nepotřebovala. Tak moc mě to nestrhlo :).
PS: Bohužel nás nenapadlo fotit :/. Tak jsem si aspoň po hře přes vitrínu v baru vyfotila cizí lidi :D.
Jak už jsem naznačila, nejsme na tom s podobnými sporty úplně nejlépe. Ale i když nejsme zrovna sportovní talenti pořád jsme si užili dobrou hru :).
Na druhou stranu, i když bylo fajn si to zkusit, ale jít znovu bych nepotřebovala. Tak moc mě to nestrhlo :).
PS: Bohužel nás nenapadlo fotit :/. Tak jsem si aspoň po hře přes vitrínu v baru vyfotila cizí lidi :D.
Žádné komentáře:
Okomentovat