O přihlášení na první závody (Běh pro paraple). Pozorný čtenář se dozví také to, že jsem byla cool, předtím, než to bylo cool :)

Konečně jsem našla chvilku sednout a něco zase sepsat :). Poslední týden byl totiž ve znamení příprav prezentace na obhajobu bakalářky, a to přípravy dlouhé a intenzivní, poněvadž jako acosiál sociofob mám sklony začít se dusit už jen při představě všech těch cizích lidí, co tam budou sedět. Já vím. Jsem divná. A tak jsem ustavičně předělávala slajdy a přeříkávala monitoru, že Dobré odpoledne, já se jmenuji Kája a ráda bych Vám představila...

Dlužno dodat, že do obhajoby ještě nějaký ten týden zbývá. Včera jsem ale měla cvičnou v laborce, tak jsem trénovala s předstihem. A včera se ze sebe zaradovala, že alespoň před lidmi se kterými se už pomalu rok vídám denodenně, konečně nemám trému... 

Ale při tom radování, jsem si přeci jen představila, jak se mi nad hlavou objevila bublina s nápisem "O rok později...".

Shoutout pro mojí školitelku!

O mých běžeckých začátcích aneb jak jsem se stala živoucím důkazem, že všechno je možné. Stačí, když vám nedojde, do čeho vlastně jdete ;). 

Když jsem loni v létě odjela do Německa na 6 týdenní stáž, byla jsem v mentálním rozpoložení, kdy už jsem tak nějak (říkejme tomu třeba šestý smysl), tušila, že sport a obecně pohyb nemusí být ta nejhorší věc pod sluncem. Pořád to ale byl víceméně jen koncept a nemohu tvrdit, že bych nějak intenzivně pracovala na jeho ověření.

V souvislosti s Německem jsem si vybrala svou dávku zázraků asi tak na 10 let dopředu. Prvním bylo to, že mě vůbec přijali, druhým pak ta nejbáječnější spolubydlící na světě. Byla z Polska, jmenovala se taky Karolína (zakrátko se pro nás vžilo souhrnné anglické označení Karolínas), neustále pozitivně naladěná a také sportovkyně, která se v Taekwondu nominovala na olympiádu. Karolína mi hned první den řekla, že ráda každé ráno běhá a jestli se nechci přidat. Já jsem si v tu chvíli matně vybavila, že jsem kdysi možná před lety někam běžela, a že to bylo tenkrát celkem fajn, a tak jsem nadšeně souhlasila…

Relativně pěkná fotka Maintzu. Z návštěvy města plyne ponaučení, že vybombardování městům nesvědčí.

Nike+ Training Studio Praha (aneb první příspěvek na blogu :) )

Na měsíční projekt Niku #zalepsija neboli Nike+ training studio jsem narazila náhodou na Facebooku. (Nebo to byla placená reklama? Jejda :D). Upoutávka hlásala: 

„Do Prahy přijelo Nike+ Training Studio! Tak na nic nečekej a přijď si vyzkoušet některou z více jak 200 lekcí. Povedou tě zkušení trenéři, díky kterým dosáhneš skutečného zlepšení.“

Začala jsem o projektu hledat něco víc (tak například jakých lekcí)… Ovšem nenašla jsem vůbec nic :D. V tu chvíli jsem se zrovna odhodlávala znovu začít něco dělat poté, co mě bakalářka nemilosrdně na pár týdnu přilepila ke stolu. Usoudila jsem, že „potřebuju nějakou vzpruhu“, a tak jsem se zaregistrovala a čekala na další informace…

Ty přišly celkem záhy, protože projekt měl už už začít – a byly to informace, které se mi náramně líbily – fotka lodi :).

zdroj: https://www.facebook.com/NikeWomenCZSK?fref=ts

To mě naprosto nadchlo a od té chvíle jsem se neskutečně těšila, aniž bych věděla na co :D. Po čase přišel i rozpis tréninků a zároveň zklamání, protože první týden byl celý obsazený. Lekce jsou vypisovány vždy na pár dní dopředu a nové termíny se objevují v náhodných časech, (člověk nikdy neví kdy se objeví nová místa). Na druhý týden se mi podařilo obsadit lekci v úterý a čtvrtek a naučila jsem se i v práci neustále aktualizovat prohlížeč (hlavně nenápadně), takže na na třetí týden mám místa hned tři. (Asi by se dalo sehnat i víc, ale lekce v 7 ráno z principu přehlížím :D ). Každopádně se snažím využít možnost cvičit s nikem na maximum :).